 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Půda |
|
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
|||
Voda |
||||
 |
 |
 |
||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||
 |
 |
 |
 |
 |
Kůra |
||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
|
Když jdete lesem, občas vás upoutá jak je krásná samotná kůra. Zelený poprašek na buku, který je hladký a světla kmitající na kmeni vytvářejí podívanou zastavující vás v čase. Kůra smrku působí jako poseta člunky. V malování krajiny mám určité cíle. Částí jsou její výňatky - tráva, mraky, strom, voda tekoucího potoka a půda. V souvislosti s pokusem studovat na VŠUP obor textil jsem vysledovala různé struktury, i kůru. Moc obrazů, kde je jen povrch stromu jsem asi neviděla. V kresbě jsem se v roce 2012 vylepšila nově. Mohla jsem tedy posoudit, že kresba smrkové kůry bude fuška. V půlce kreslení, kdy jsem šla celkem dálku za vyvoleným smrkem, mě potkal stereotyp oněch zmíněných lodiček a se zaťatými zuby jsem 3hodinovou kresbu dotahla. Mám dvě. Vytáhla jsem tu lepší v roce 2014 v zimě, jelikož jsem chtěla poctít nejlepší barvu, jakou jsem si mohla přát. Dostala jsem ji v létě k narozeninám, ořechovou hněď firmy Schmindke Horadam, mistrovskou akvarelku. Podle skici bývaj někdy výsledky horší než malba naživo. Spokojená jsem s výsledkem nebyla. Přidala jsem pruskou zeleň. Druhá varianta je ve žluté a fialové. Možná mám tři vari. Bohužel jsem je ani raději nikomu nechtěla ukázat. Myslela jsem, že zapomenu na kůru. Potkávajíc stromy mě opět lákala. Vpila jsem se několikrát pohledem do kůr. Dokázala jsem odolávat do konce srpna 2015. Pak jsem po čtvrt roce měla volný den na malování… a šla podél břehu říčky Rokytka. Jeden strom se pnul horizontálně se zemí a kousek nad ní, že se na něj dalo sednout. Měl opravdu přesně ten hladký povrch s prasklinami kůry, který hledám. Neodolala jsem, sbalila si náčiní a šla do terénu. Po cestě chodili lidé, ale nějací inteligentní, nerušící a nečučící. Zjistila jsem, že kreslit budu muset obkročmo sedíc na stromě. Strom pro představu vyrůstá od cesty, kde chodí lidé z okolí venčit opravdu velkou škálu psů a také pěšina slouží často běžcům. Kmen je ovšem jakoby horizontálně snažíc se dohnat příkrý svah nad potokem. Sedíc na něm jsem měla papír přilepený přímo na stromě. Zády k společnosti, kterou jsem popsala, maluji tu kůru, která pokračovala za papírem. I mušle, do kterých si dávám barvy, jsem musela přilepit těsně před papír či je nechávala pro nedostatek prostoru na něm. Štětce jsem druhý den opatřila kobercovou lepenkou, jelikož izolepa se zdála neúčinná. Dokonce se vlastně stalo, že mi do vody spadla a hledala jsem ji bez výsledku půl hodiny. Výtvory byly dva. Lidé nenakukovali, což mi vyhovovalo, svoje pejsky na 95% si včas zavolali. Celou hodinu před soumrakem mi místo osvětlovalo babí slunce. Velmi jsem pobavila dva lidi, kterých jsem se ptala na čas. Pozastavili se a s komentářem, že kůra, je něco stereotypního se ptali, jak jsem poznala, že tento strom je ten pravý. Byla jsem ráda, když postřehli, co je to za piplačku. Prý proč kůru neobtisknu. Musím říct, že třetí den mě již bolely svaly jako po cvičení kalanetiky. Většinou jsem během těch 3x2,5hodin byla zakleslá na tom stromě. Spadnul mi štětec a poslušně se zarazil těsně nad vodou. Jeden den pofukovalo a ulítla mi již téměř hotová první malba. Zachránilo ji stéblo trávy, to ji zadrželo od namočení. Práce plápolala, ale včas jsem naštěstí seběhla 2,5m svah.
|
||||
Bažiny |
||||
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|||